Tak je to tady. Rozhodnutí jet někam na zkušenou bylo přijato jednohlasně a vyplnili jsme přihlášku na naši první výstavu. Angie si musí zvyknout na to dění okolo, aby pak až bude starší nebyla zbytečně nervózní. No a proč troškařit, když už je ta možnost, přihlásili jsme se rovnou na výstavu mezinárodní. Přímým skokem do jámy lvové.  To bude zkušenost k nezaplacení. Angie si však začala něco uvědomovat, už když jsme ji šli ostříhat. A ten týden si s námi pěkně užila. Koupele, stříhání a fénování a opět koupání. No popravdě koukala jako divá, co že se to kolem ní děje. Vždy když šla do auta si myslela, že konečně jedeme do lesa ale ono ne…. Zase nějaké město, salón… Co to je?  Proč ne les, bahno a kaluže? Co to děláte?

Pak přišel den „D“. Sobota ráno a my vyrazili směr Polsko.

V časných ranních hodinách jsme nabrali směr Katovice. Po necelých dvou hodinách jsme byli na místě a začalo rodeo. S pořadovým číslem 2759 bylo jasné, že pejsků zde bude hodně. Když Angie vyskočila z auta, tak se podívala na ten obrovský stadion a proudící davy lidí, pak na nás a pomyslela si asi toto: To snad nemyslíte vážně. Tam mě nedostanete ani omylem. Ne, ne. Tam nejdu. Sedla na bobek a koukala někam do dáli. Prostě dělala že tam není. Po chvíli se umoudřila a jemným popotahováním jsme ji dostali ke dveřím. Tam jsme se chytli davu a šlo se. Ale chuděrka skrčená a vyplašená. Všude okolo nové věci a pachy, spousty lidí, klece, ohrádky, stánky a těch psích kamarádů různých ras a národností. Prostě plný stadion. Došli jsme ke svému kruhu a našli místo, kde si Angie lehla a opět se chtěla stát neviditelnou a znovu dělala že tam není. Jen tlukot srdce a zvýšené dýchaní nám oznamovalo, že má nervy v kyblíku.
Po necelé hodince se však zvedla, mrkla na nás a byla úplně v pohodě. Najednou z ní všechno spadlo. Hurá… Chybí 20 minut a začíná naše skupina. Konkurence je veliká. Jen v dorostu je 9 mladých fenek. Jedna jako druhá. Ale čas na zvyknutí nám hodně pomohl.

Po nastoupení do kruhu už jsme si to jen užívali. Chtěli jsme okusit tu krásnou atmosféru a přičichnout k novým věcem. A najednou koukáme a jsme mezi posledníma čtyřma. No paráda. Paní rozhodčí dala pokyn k poslednímu kolečku. Oběhli jsme kruh a dostali hodnocení „VN 4“. No paráda. Naše první výstava a hned takový úspěch. Byl to super den a moc jsme si jej užili… Už se těšíme na další..