Naše malá Angie,

už dávno a dávno bylo jasné, že v případě narození štěňátek bude obrovský tlak na tatínka, aby nám dovolil si jedno nechat. V podstatě bylo nemožné si představit, když je doma Káťa, že by odjely všechny. Už tak bylo slziček, při loučení s ostatními. Jak už to ale bývá, tatínek podlehl rád a doma jsme si nechali další malý uzlíček štěstí.   

Zahradobijec, stromkolam, hrabohrab. Už jsme to absolvovali 2x, tak jedeme potřetí. V tomto případě se ovšem zdá, že tato slečna má nějaké větší privilegium, jelikož tatínek je co se zahrady týká, nebývale v klidu. Je jasné, že jej dostala…

V současné době jsme ve stavu školy hrou a snažíme se nic neuspěchat. Ale zdá se, že se geny nezapřou a tak jsme plní očekávání, co se bude dít dál…